Institut Milosrdných sester svatého Kříže - fotoilustrace

Život zakladatelů, kteří „neomezeně důvěřovali v Boží všemohoucnost a otcovskou dobrotu a byli vnímaví pro lidskou bídu, stateční v obětech a vytrvali ve své věrnosti“ (Stanovy), je nám, příkladem na cestě v následování Krista i v novém tisíciletí. Matka Marie Terezie Schererová, která byla 29. října 1995 Svatým otcem Janem Pavlem II. blahořečena, ukazuje nám i budoucím sestrám směr slovy, jež nechala napsat na hrob čtyř sester, které zemřely v Římě po ošetřování nemocných tyfem: „ZCELA UKŘIŽOVANÉMU, PROTO ZCELA BLIŽNÍMU: ZÁSTUPKYNĚ LÁSKY KRISTOVY.“

A sestra Ulrika Nischová z Hegne (1882-1913), blahořečená 11.11.1987, nám zanechala jako odkaz svědectví svého skrytého, v Bohu zakotveného života ve službě druhým, slova: „LÁSKA NEZNÁ MÍRY“.

Tuto lásku si denně vyprošujeme při nejsvětější oběti, při rozjímání Božího slova, při společné modlitbě i v tichu adorace. Společně se 4400 spolusestrami, které působí v devíti zemích Evropy, v USA, v Brazílii, v Indii, v Ugandě a na Taiwanu, jsme na generální kapitule v červenci roku 2002 vypracovaly v duchu naléhavých potřeb dnešní doby, v nichž vidíme Boží vůli, dokument, nadepsaný: S NOVÝM OHNĚM NA CESTĚ JAKO MILOSRDNÉ CESTY SVATÉHO KŘÍŽE.

 

„Ten, kdo hoří, zapapluje, svítí,hřeje, mění svět. Pro Tebe a s Tebou, Kriste, dej i nám se rozhořet.“ Z mešní písně, text J. Hrdlička

 

Generální představená sestra Louise-Henry Kolly, povzbudila sestry při vizitaci v r. 2000 k obětavé službě starším a opuštěným lidem ve stacionáři plzeňské Charity: „Charisma Milosrdných sester svatého Kříže je: Milosrdenství.“

 

Náš společný život má rozhodující význam. Chceme být „rodinou, radující se z Boží přítomnosti.“ (PC)

 

Boží přítomnost zakoušíme nejen v osobní a společné modlitbě, nýbrž také v setkávání s lidmi a v událostech doby. Tak se modlitba a život vzájemně obohacují a pronikají. Při tom nám může pomoci výměna zkušeností víry. (stanovy)

 

Láska k Pánu, který se stal chudým, nutila Františka k prožívání dokonalé chudoby. Proto se zřekl majetku, cti a moci a tak našel dokonalou radost … Naše chudoba se stává znamením následování Krista, jestliže je výrazem naší lásky k Bohu a k bližním. (stanovy)

Jako jeden ze svých přeních úkolů považujeme službu našim nemocným a spolusestrám, které v těžkých dobách pronásledování věrně uchovaly dědictví našich zakladatelů a jsou pro nás podle slov naší zakladatelky požehnáním.

 

Po životě, který byl věnován službě Kristu ve spojení s Ním, očekávají sestry na různých místech Čech, Moravy a Slezka své vzkříšení. (sesterský hřbitov v Choryni)

Náš apoštolát spočívá především ve svědectví našeho zasvěceného života. Každá sestra, která se snaží prožívat své povolání vážně a s vytrvalou oddaností, se účastní poslání církve, totiž viditelně hlásat radostnou zvěst. To že smíme mít účast na Kristově díle spásy je naše pověření a naše radost. (Stanovy č. 59,60)

Milosrdná sestro svatého Kříže, církev a svět od tebe očekávají odvážnou otevřenost pro každou chudobu a bídu naší doby. Ať skrze tebe každý člověk pozná, že je ve své osobní situaci skrytý v tajemství vykoupení, v tajemství Ježíšovy smrti a vzkříšení. Nesnáze a těžkosti doby jsou jako půda, která dává vzrůst našemu charismatu. Můžeme na ně odpovědět právě tak v nemoci, v utrpení, v modlitbě jako v aktivní službě. (Informační brožura „Potřeba doby je vůle Boží“, Strassbourg 2000)