Kongregace šedých sester III. řádu svatého Františka

Kongregace byla založena v Praze 6. ledna 1856 dvěma rodnými sestrami – Marií Xaverií a Annou Dulcelinou Plaňanských a jejich přítelkyní Františkou Johannou Grossmanovou. Zvolily si za své poslání vyhledávat a ošetřovat opuštěné a zanedbané nemocné bez rozdílu náboženství i národnosti a bez nároku na odměnu.

Nosily šedý plášť a lidé jim proto začali říkat „Šedé sestry“. Tento název jim zůstal, i když vyměnili šedé roucho za černý hábit.

Zprvu ošetřovaly nemocné po domech. Dnes bychom tuto činnost nazvali pečovatelskou službou. Roku 1859 byly poslány ošetřovat raněné vojáky v Itálii a na Balkáně. Později, když sester přibývalo, přijaly výzvu ke službě v nemocnicích. Mimo řadu menších ústavů působily sesetry až do odvolání roku 1960 v nemocnicích v Plzni, Klatovech, Praze, Sušici, Kolíně, Humpolci, Havlíčkově Brodě, Benešově a Hradci Králové, kde měly i svou soukromou ošetřovatelskou školu. Ta byla roku 1949 zestátněna. Po odsunutí z nemocnic přešly sestry do  služeb sociální péče v domovech důchodců a k mentálně postiženým dětem.

Kongregace je papežského práva, to znamená, že je přímo podřízena Svatému Otci. Mateřinec kongregace, neboli místo, kde sídli generální představená s generální radou, byl v Bartolomějské ulici v Praze 1. její součástí byl i kostel sv.  Bartoloměje. Postupem doby byly přikupovány staré sousední domy, které se propojily až do ulice Konviktské. Kongregace měla též vilu na Zbraslavi, kde pečovala o staré vdovy, malý zámeček v Pyšelích pro nemocné sestry a penzionát v Poděbradech pro ubytování lázeňských hostů. Veškerý majetek byl kolem roku 1950 znárodněn.

Po roce 1950 se sestry odstěhovaly do Broumova. Zde byly soustředěny ženské řády. Část sester pracovala v různých ústavech. Roku 1971 stát nařídil, aby se sestry z Broumova odstěhovaly, protože místo bylo určeno k založení státního archivu. Každá kongregace si měla své nové působiště sama vyhledat.

Šedým sestrám je nabídnut bývalý klášter oblátů v Kájově u Českého Krumlova. Žádost je však nadřízenými úřady zamítnuta, protože Kájov tehdy ležel ve vojenském pásmu a bylo nežádoucí, aby se sestry jako „politicky nespolehlivé“ nastěhovaly.

Tehdejší českobudějovický otec biskup Hlouch vyslovil přání, aby se sestry usídlily na Lomci. 24. září 1971 odcestovaly na Lomec první tři sestry. Začátky nebyly jednoduché. Objekt byl pro klášter nevyhovující a bylo potřebné provést značné stavební úpravy. Přestavbě a přítomnosti dělníků musely sestry přizpůsobit i svůj denní režim. Kaple sester ještě neexistovala, a tak veškeré společné modlitby probíhaly v kostele. Brzo ráno se začínalo společnými ranními chválami, rozjímáním a mší svatou, popř. se modlil i společný růženec. Potom se sestry staraly o chod kláštera, vařily jídla dělníků, myly nádobí, nakupovaly potraviny, zařizovaly různé stěhování apod. Během dne tak většinou nebyla možnost sejít se ke společné modlitbě. Až večer se konaly společné nešpory a kompletář.

28. července přišly další dvě sestry. Během let 1972 – 1973 přibylo ještě šest sester z domů, které se rušily. V létě 1974 nastalo definitivní stěhování z kláštera v Broumově. Část kongregace odešla do kláštera v Oseku u Duchcova. A část na Lomec. Ten se také stává mateřincem kongregace. Postupně přicházely sestry z Kolína, z Rudné u Nejdku, z Jánských Lázní.

26. srpna 1974 byla posvěcena prozatimní kaple sester. Od této chvíle je zde denně sloužena mše svatá. V témže roce se klášter stal charitním domovem pro řeholnice a nastoupil zde civilní, pro tyto účely odborně vyškolený vedoucí.

V prvních letech bylo sestrám zakázáno zúčastňovat se veřejných bohoslužeb o Lomeckých poutích. Do kostela směly pouze sestra varhanice a sestra kostelnice a i ty byly poučeny, že po mši svaté musí bez otálení a jakékoliv komunikace s návštěvníky ihned spěchat domů.

V budově Libějovického zámku bylo po nuceném odchodu redemptoristů zřízeno výcvikové středisko pohraniční stráže. Příchodem sester dostala stráž práci navíc. Jejím úkolem bylo zapisovat čísla aut, která na Lomec přijížděla a zde parkovala.

Roku 1970 vysvětil P. Josef Kavale stálou kapli sester. Je zasvěcena Duchu svatému. Během dalších let se situace pozvolna zlepšovala a sestry mohly působit ponějud volněji.

V roce 1990 byl sestrám navrácen zcela zdevastovaný klášter v Bartolomějské ulici v Praze. Z Lomce bylo do Prahy posláno 5 sester, aby vytvořily první malou komunitu. Po obnově kláštera v listopadu 1993 se do něj nastěhovaly sestry z Oseka. Na Lomci i nadále zůstává mateřinec a je zde i noviciát. Každá ze sester se podle svých možností snaží pomáhat při chodu kláštera. Mladší sestry pečují o starší a nemocné spolusestry. Pomáhají i v kostele při pravidelných bohoslužbách a při poutích. Vydávají soukromý časopis „AVE z Lomečku“, který vychází již od poloviny roku 1990. Pořádají se zde také exercicie – duchovní cvičení. O letních prázdninách jsou určeny převážně dívkám.